Regionální muzeum v Teplicích pečuje o více než milion sbírkových předmětů rozčleněných do jednotlivých odborných oddělení. Prostřednictvím stálých expozic se tady můžete seznámit s pravěkým osídlením Teplicka nebo čeho všeho se užívalo v lázeňské léčbě od antiky až po novověk.

Muzeum pečuje o více než milion sbírkových předmětů rozčleněných do jednotlivých odborných oddělení. Přírodovědné oddělení dokumentuje přírodní poměry v severozápadních Čechách a jejich změny v důsledku civilizačních procesů. Archeologické oddělení se zaměřuje na vývoj pravěkého a středověkého osídlení regionu a provádí záchranné výzkumy vyvolané stavebními a důlními zásahy do terénu. Historické oddělení spravuje historické, etnografické, numismatické, uměleckohistorické a fotografické sbírky, zabývá se hospodářským, politickým, kulturním a společenským vývojem regionu, změnami způsobu života a životního prostředí. Značnou pozornost věnuje dokumentaci sklářství, keramiky, cínařství a lázeňství. Knihovna buduje fondy odborné a regionální literatury, sbírky starých a vzácných tisků a spravuje tři historické celky: knihovnu Clary-Aldringenů, knihovnu kláštera v Oseku a fond Goethe-Schiller. Oddělení muzejních služeb zajišťuje konzervaci a restaurování sbírek, fotografickou dokumentaci, přípravu expozic, výstav a vydávání publikací, práci s veřejností a propagaci. 

Archeologie
Pravěké dějiny Podkrušnohoří
Úvodní část expozice k dějinám Teplicka je věnována pravěkému osídlení podkrušnohorské oblasti. Dokumentuje zdejší region od příchodu prvních zemědělců v mladší době kamenné, tj. od 5. tisíciletí před našim letopočtem, až po dobu římskou a stěhování národů na prahu historického věku (období kolem změny letopočtu až 5. století našeho letopočtu.) 

Dějiny Teplicka a regionu severozápadních Čech - část raný středověk a dvorec z Prosetic
Expozice seznamuje s poznatky z archeologických výzkumů lokalit na Teplicku v kontextu dějinného vývoje severozápadních Čech, a to z období časně slovanského až do počátků vrcholného středověku, tedy od 6. do 13. století, v případě zaniklého dvora v Proseticích z konce 14. a z průběhu 15. století. Jednotlivá témata zahrnují několik oblastí zájmu. 

Umělá jeskyně a malovaný sál
Grotta a jídelna pro služebnictvo
Umělou jeskyni ve svém sídle v Teplicích vybudoval kolem roku 1630 Vilém Vchynský, věrný podporovatel Albrechta z Valdštejna, se kterým byl roku 1634 zabit v Chebu. Na konci 18. století, další z majitelů teplického panství, Jan Nepomuk Clary-Aldringen tyto prostory přestavěl podle antických vzorů. Z dochovaných stavebních plánů je zřejmé, že zahradní sál sloužil jako jídelna pro vyšší služebnictvo. Rekonstrukce těchto prostor byla součástí velkorysé klasicistní přestavby teplického zámku, která zahrnovala i romantické úpravy zámecké zahrady. Zámek tak získal dnešní podobu, podobně jako celé město Teplice, které se vybudováním jednotné klasicistní zástavby dostalo na roveň lázeňských měst Západní Evropy.  

Lázeňství
V renesančním křídle teplického zámku, v místnostech kdysi určených k ubytování saských kurfiřtů a v sále s malovaným kazetovým stropem, je umístěna expozice lázeňství. Je zaměřena nejen na Teplice se starou lázeňskou tradicí, ale její teritoriální záběr je širší. V první části se návštěvník dozví o kultovním uctívání vody a o využívání různých druhů přírodních léčivých zdrojů v lázeňské léčbě od antiky po novověk a seznámí se tu také se základními proměnami lázeňství na území Čech. Následující úsek je věnován severním a severozápadním Čechám, v nichž se vyskytují téměř všechny druhy minerálních vod. Všímá si jejich využití v minulosti a v současnosti a podává přehled vývoje lázní v Libverdě, Kundraticích a Mšeném. Zvláštní pozornost je věnována lázním Bílina-Kyselka a Dubí v teplickém okrese. Staré veduty a fotografie zachycují měnící se tvářnost lázeňského prostředí a přibližují jeho kolorit. Velký soubor kameninových džbánků na přepravu minerálních vod a nápadité reklamní tabule dokládají rozsáhlý odbyt bílinské kyselky a hořké vody z okolí Zaječic v 19. a v první třetině 20. století. U starého stroje na lisování peloidových kostek z Lázní Mšené a sedací váhy z Bíliny oceníme praktickou konstrukci a dobový design. 

Více informací včetně aktuálních akcí, provozní doby a cen vstupného najdete na webu Regionálního muzea v Teplicích.

Historie muzea
Regionální muzeum v Teplicích navazuje na tradici sahající k roku 1894, kdy se ustavila Muzejní společnost a 2. prosince 1897 vystavila ve Školní ulici č. 17 své sbírky. Zde muzeum sídlilo do roku 1905, a pak se přestěhovalo do Živnostenského domu ve stejné ulici (dnes budova okresního archivu). Základní sbírkový fond tvořily předměty odkoupené od všestranného sběratele A. H. Fassla, který je již roku 1873 zpřístupnil veřejnosti. Muzejní společnost formulovala svůj program v přímé souvislosti s rozvojem industrializace na Teplicku a stanovila muzeu tři hlavní úkoly: provádět vlastivědnou dokumentaci, prostřednictvím sbírek napomáhat zdokonalení úrovně keramické a sklářské produkce, které patřily k profilovým odvětvím zdejšího průmyslu, a zajišťovat archeologické památky každodenně odkrývané při těžbě uhlí a dalších zemních pracích. Tato orientace po desetiletí ovlivňovala činnost muzea, které bylo počítáno mezi největší a nejlepší mimopražská muzea.

V roce 1945 muzejní sbírky přešly do správy místního národního výboru, který dal muzeu v roce 1947 do užívání budovu zámku. V pozdějších letech muzeum vykonávalo krajskou a oblastní funkci a od roku 1976 působilo jako odborné a metodické centrum pro ostatní muzea v tehdejším Severočeském kraji.

Zřizovatelem teplického muzea se v roce 1992 stalo Ministerstvo kultury České republiky a od roku 2002 je příspěvkovou organizací Ústeckého kraje.